Po finále mistrovství světa 1950 uviděl desetiletý Pelé poprvé svého otce plakat. Ptal se otce proč pláče. "Brazílie právě prohrála s Uruguayí boj o mistra světa," zněla odpověď. "Neboj se, já pro tebe to mistrovství světa vyhraju!" řekl trošku furiantsky malý Edson. Po finále 1958 ve Švédsku, kde Brazílie získala první světový titul, obletěly svět fotografie Pelého, jak pláče štěstím na ramenou brankáře Gilmara, Pelého, který se stal v sedmnácti letech mistrem světa a učinil svého otce v ten den nejšťastnějším mužem planety.Ale jak to všechno začalo?
Když se 23. října 1940 narodil Doně Celestě a bývalému fotbalistovi Dondinhovi ve vesnici Coracoes syn, pojmenovali ho po slavném vynálezci Edisionovi Edsonem. Když bylo málemu Dicovi (tak mu říkala maminka) pět let, stěhovala se celá rodina do Baurú. "Vyrůstal jsem v prostředí, kde se o fotbale mluvilo více než o chlebu. Hráli jsme fotbal s kluky kde se dalo. Ve škole, za školou, ve všední den, v neděli." vyprávěl o sobě později. Jelikož mu učení nešlo, odešel ve čtvrté třídě, pak se ještě nějakou dobu učil obuvnickému řemeslu, ovšem fotbal u něj zvítězil.
Na to, že byl Edson malý a křehký, brzy se stal šéfem pouličního týmu Sete de Setembro, malých chlapců, kteří hráli naboso. Když jim jeden z otců koupil staré kopačky, nevěřili svému štěstí. Proto změnili také svůj název klubu - Ameriquinha (aby se odlišili od jiných bosáckých týmů). Když bylo Dicovi deset let kluci mu začali říkat Pelé. Na pláccích poletoval ladně jako motýlek a střílel jeden gól za druhým, ne nadarmo se stal nejlepším střelcem pouliční ligy.
Ve třinácti kontaktoval malého Pelého trenér AC Baurú, bývalý brazilský reprezentant Valdemar de Brito. Od prvního tréninku pochopil, jaký talent se v dorůstajícím chlapci skrývá. Roku 1955 se i s Dondinhem vydali do Santosu, kde působí místní slavný klub FC. Jelikož se Valdemar i Pelého otec Dondinho znali s trenérem Lulou i hráči Santosu, byl Pelé představen takovým velikánům jako Zito, Jair, Pepé atd. Pelé byl jako v ráji. Zpočátku v dorosteneckém týmu, na jaře 1956 však již s profesionální smlouvou, po zranění Vasconselose jej v patnácti letech zařadil trenér Lula na levou zálohu či útok (v pramenech se uvádí spojka - pod tímto pojmem si můžeme představit i útok i zálohu). 7.9. 1956 střílí Pelé svůj první ligový gól v barvách Santosu proti týmu Corinthians Santo André. Další zápasy, další góly. Ten mladík ukazuje všem, co v něm je. Nikdo tehdy netušil, že si svůj post Pelé pojistil na dalších 18 let. Téměř celou hráčskou kariéru Pelé prožil v Santosu, ačkoli později se ho snažili za jakoukoliv cenu ulovit nejlepší kluby v Evropě. Pelé byl však neprodejný. O to se také značnou mírou postaral v 60. letech sám brazilský prezident, když Pelého zvláštním dekretem vyhlásil za národní majetek!7.dubna 1957 v zápase s Argentinou, když mu bylo teprve šestnáct let, poprvé oblékl brazilský dres. Nastoupil sice až v druhé půli, ale po třech minutách na hřišti už oslavoval svůj první reprezentační gól. Ačkoli Brazílie prohrála 1:2, objevila nový fotbalový idol jménem Pelé. Díky tomu se našlo pro Pelého i místo v nominaci na MS 1958 ve Švédsku, zde s ním trenér Feola počítal pouze jen jako s náhradníkem. Do prvních dvou zápasů sice nezasáhl, ale protože náročný trenér nebyl spokojený s hrou útočníků, v utkání se SSSR šokoval celou fotbalovou veřejnost. V útoku se objevili tyto dvě jména: Garrincha a Pelé! Oba mladíci již v základní sestavě zůstali. Ve čtvrtfinálovém utkání mezi Brazílií a Walesem rozhodla akce ze 73. minuty: Pelé kouzlí v šestnáctce a na konec střílí prudkou ránu k tyči, po níž se gólman Kelsey natahuje marně. Jediný gól zápasu! V semifinále mezi Brazílií a Francií se strhla divoká přestřelka, v níž na úkor nejlepšího střelce MS Justina Fontaina (jeden gól v utkání s Brazílií) září hvězda mladičkého Brazilce, jehož tři branky rozhodují o výsledku 5:2 pro canarinhos. Finále Brazílie - Švédsko: domácí vedou, ale záhy inkasují pod třetím a pátým gólem je podepsán dorostenec Pelé. Konec, opět 5:2, stockholmský stadión Rasunda uznale tleská, Jihoameričané se radují prvního titulu, jeden z nich na rameni spoluhráče pláče štěstím. Pelé vzpomíná na svůj slib otci.
Do Chile už přijel Pelé jako hvězda největší velikosti. Samotný šampionát byla ale pro Pelého smolný. V zápase s Mexikem přihrál na první gól Zagalovi tak dokonale, že nebylo možné nedat, a ten druhý zaznamenal sám. V utkání s ČSSR se však zranil (natáhl si sval) a více už na šampionátu nenastoupil. Brazílie i bez něj dokázala titul obhájit.
Na MS 1966 v Anglii viděl celý svět díky televizi likvidační zákroky bulharských a portugalských obránců na Pelého. Hon na Pelého ukončil nelítosným faulem portugalský obránce Morais. Skončil Pelé, skončila i Brazílie. Pelé přísahal za čtyři roky v Mexiku pomstu.
V Mexiku se představil Pelé na vrcholu sil a zkušeností. Osobním kontaktům dokázal předcházet, ale pokud šlo do tuhého, uměl na tvrdost odpovědět stejnou mincí. V úvodním zápase proti ČSSR (4:1) geniálně režíroval útoky ze svého oblíbeného místa levé spojky. Ale do dějin fotbalu se zapsal především geniálně provedeným lobem z vlastní poloviny hřiště, kterým hodně vyděsil Ivo Viktora stojícího téměř na úrovni šestnáctky. Minul branku těsně o metr. Brazílie dotančila pod taktovkou černého krále až do finále. Pelé dokazoval proč se mu říká O Rei - král. Ve finále se Brazílie střetla s Itálií: černý fotbalový bůh otevírá skóre zápasu v 17. minutě hlavou po Rivelinově centru., Italové sice srovnali, ovšem po přestávce sledují stamilióny diváků po celém světě loučení krále se světovými šampionáty. Hlídán dvěma osobními strážci, diriguje, vytváří, vymýšlí, rozehrává, střílí je mozkem i srdcem celého týmu. Úporná italská defenzíva se pod tímto tlakem zhroutila a ještě třikrát inkasovala. Konec, kapitán Carlos Alberto přebírá Zlatou Niké (Niké = bohyně vítězství, a tehdejší pohár pro mistry světa) do definitivního brazilského držení a ta záhy putuje do rukou nejpovolanějších. Král a Bohyně! Trojnásobný mistr světa! Pelé!
V roce 1971 se Pelé slavnostně rozloučil s reprezentací a celá Brazílie upřímně truchlila. O tři roky později svlékl i dres svého milovaného Santosu. Záhy přišla nabídka z klub New York Cosmos. Pelé neodolal a ještě dva roky propagoval fotbal v USA. Roku 1977 už Pelé ohlásil definitivní konec své fotbalové kariéry. V roce 1994 přijal funkci brazilského ministra sportu. Drtivá věšina odborníku i fanoušků a hráčů považuje Pelého za nejlepšího fotbalistu všech dob. Ke cti mu složí také to, že jeho popularita ani po několika desetiletích neklesá.
Přezdívky:
Černá perla, Král
Kariéra
Baurú AC(1953-1956)
FC Santos (1956-1974)
New York Cosmos (1975-77)
Úspěchy:
3x mistr světa s Brazílií (1958, 1962, 1970)
9x mistr Brazílie se Santos FC (1958, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1967, 1968, 1969)
5x Brazilský pohár (1961, 1962, 1963, 1964, 1965)
2x Pohár osvoboditelů (1962, 1963)
2x Interkontinentalní pohár (1962, 1963)
Přísný zákaz kopírování. Při kopírování se vystavujete riziku trestnému stíhání!